Duseveda.estranky.cz - psychologie pro každého

 Co ovlivňuje a určuje naši psychiku? Vlivy vnější (vlivy prostředí) i vnitřní (organismus). Biologické, sociální i kulturní.

1.      Biologická

a)      NS (mozek, mícha) – centrální, periferní

b)      žlázy s vnitřní sekrecí – epifýza, hypofýza, příštítná tělíska, štítná žláza, nadledviny, slinivka, vaječníky, varlata, brzlík

c)      homeostáza

d)      stav organismu (akutní, chronický)

e)      traumata – úrazy

a)      NS

Centrální

= řídící soustava, skládá se z nerv.tkáně, kt.tvoří míchu a mozek

-         mícha zajišťuje - svalovou hybnost

-         mozek zajišťuje – fce probíhající bez našeho vědomí např.TT,TK,P,D, chod vnitřních orgánů a činnost vědomou např.vyhodnocování smysl.vjemů, představy, řeč, myšlenkové operace, řešení problémů

Vývoj CNS

-         různé fáze, různé strukturální i funkční změny nerv.tkáně

-         1. vytváření neuronů z neuroblastů

-         2. migrace neuronů do příslušné cílové oblasti

-         3. diferenciace fcí neuronů – poté co nezralé buňky dosahují cílové oblasti, projevuje se to i specializací mechanismů zodpovědných za syntézu určitých látek tzv.mediátorů

-         4. změny ve vzájemném propojení neuronu, dotvoření strukturálně fční sítě – ty potřebujeme pro rozvoj psych.fcí, pokud spoje nevyužíváme zanikají

-         neurony = zákl.anatomická i fční jednotka NS, přijetí a penost informacíz jedné oblasti NS do jiné, 100 – 200 biliónů, pomocí dendritů (výběžků přijímají informace, prostřednictvím axonů přenášejí – chemické spojení tzv.synapse – uvnitř buňky změní podobu –elektorchem.charakter

-         neuromediátory – metabolity přenášející informace přes synapse (tj.mezery mezi dvěma neurony) z jedné nerv.buňky na další, různé druhy, klíč-zámek (vždycky se hodí jen některý)

Mozek

-         části:

1)      zadní mozek

a.       míšní mozek (myelencephalon)

·        prodloužená mícha (medulla oblongata) – řízení činnosti srdce, cév, dýchacích pohybů, polykání, sání

b.      vlastní zadní mozek (metencephalon)

·        mozeček (cerebellum) – udržování rovnováhy, řízení přesnosti pohybů

·        Varolův most (pons Varoli) – kontroluje žlázy vylučující slzy a sliny, ovlivňuje někt.fáze spánku

- prodloužená mícha a Varolův most součástí mozkového kmene, zodpovídají za udržení základních životních funkcí

            2) střední mozek ((mesencephalon) – souhra očí, pohyb hlavy za zvukem, součást 

                mozkového kmene

3)      přední mozek (prosencephalon) – pravá a levá hemisféra, na jejich povrchu šedá hmota (látka obsahující těla nerv.buněk) a mozk.kůra, uvnitř bílá hmota (obsahuje podkorová jádra tvořící komunikační síť mozku, ta spojují kůru a korové oblasti s míchou)

4)      mezimozek ((diencephalon) – uložen v blízkosti 3.mozk.komory

                                                                          i.      thalamus – centrum emocí, pocity hladu, agrese, strachu, v jeho jádrech začínají eferentní a končí aferentní dráhy

                                                                        ii.      hypothalamus

                                                                       iii.      epithalamus – v horní části šišinka (epifýza, žl.s vn.sek.) – prostřednictvím melatoninu ovlivňuje biorytmy, v dolní části podvěsek mozkový (hypofýza) – žláza podléhající podnětům z NS, hormony ovlivňující další žl.s vn.sek., propojení nervového hormonálního a řízení

                                                                      iv.      subthalamus

5)      koncový mozek (telencephalon) - 2 hemisféry, kryt pláštěm (pallium),, vnitřek bílá šedá hmota a okrsky šedé hmoty tvořící podkorová centra tzv.bazální ganglia, zpracovává vnější podněty – čichové, zrakové, chuťové, sluchové, řídí úmyslné pohyby a řeč, provádí myšlenkové činnosti, iniciuje podmíněné reflexy

-         mozek- centrem lids.psychiky

-         vývoj mozku se uskutečňuje zráním, průběh určuje genetická informace

-         různé psychické projevy vázány  na nějakou oblast mozku

-         fční systémy mozku – oblasti propojeny tak, aby bylo zajištěno přijímání a zpracovávání informací, jejich uchování (paměťová stopa) a koordinace účelného reagování

-         asociační oblasti – zajišťují spojení různých okruhů

-         psychické fce – důležitá mozk.kůra, limbický sy. a bazální ganglia – vzájemně propojeny a jejich fce integrovány

-         prefrontální systém – anat.zákl.kůra čelního mozk.laloku (propojena s celým CNS), nezbytný pro řízení komplexního chování, umožňuje integrovat informace a přizpůsobovat jim reakce, řízení učení a paměti, ovlivňuje míru aktivity, koncentraci pozornosti i emoční prožívání

-         korová centra pro senzoriku, motoriku, senzitivitu a řeč – v různých oblastech mozk.kůry, zpracování specifických informací a jejich  koordinace, Brocovo motorické centrum řeči (čelní kůra, většinou v LH), Wernickovo senzitivní centrum řeči (rozhraní spánkové a temenní kůry, většinou LH)

-         limbický systém – několik mozk.struktur, význam pro řízení a kontrolu emočního prožívání, psych.zkušenost, interpretaci vzpomínek, oblast amygdaly – hodnocení informací z okolí – navození pocitů např.strachu, zlosti, pohody, oblast hipokampu – ovlivňuje učení a paměť

-         bazální ganglia – dráhy –do různých okruhů, potřebné pro regulaci motorické aktivity, uplatnění v expresi a regulaci emocí a kognitivních fcí

-         - mozek – dvě hemisféry – spojeny svazkem nerv.vláken (corpus callosum), fčně odlišné ale koordinovaně a integrované

-         pravá hemisféra – vnímání zrakových a sluchových podnětů (zejm.neverbálních), podněty emoční, vnímání rytmu a primární zaměření pozornosti, komplexní zpracování a hodnocení vnímaných informací (orientace v prostředí)

-         levá hemisféra – rozvoj jazyka řeči, analytické zpracování informací, rozvoj logického a abstraktního myšlení a řešení problémů, při sebeuvědomování a autoregulaci

-         podmínkou rozvoje a fungování psychiky je určitá aktivační úroveň = nespecifický stav neurofyziolog. pohotovosti (připravenosti k fyziolog. a psych.reakcím), ovlivněn vnitřně i z vnějšku, subjektivně prožívaná jako stav bdělosti

Periferní (nervy vystupují z CNS)

a/  aferentní = nervy ze senzorických receptorů do mozku = čidlo příjmu vzruchu

b/  eferentní = nervy z mozku k výkonným orgánům, tj. svalům, žlázám)

1/ somatický = kontrola činnosti kosterního svalstva

2/ vegetativní =autonomní (kontrola svalstva vnitřních orgánů)

            a/ sympatetický- uvolňuje energii

            b/ parasympatetický- konzervuje energii

Neuron= základní stavební prvek

Dendrit= rozvětvený, krátký, vzruchy do buňky

Neurit ( axon= výběžek, nervové vlákno v myelinovém pouzdře)- dlouhý, v=25- 125 m/s, vzruchy z buňky, nerozvětvený ( až na konci), liší se tvarem a velikostí

Synapse= místo, kde dochází k přenosu vzruchů= spoj

Transmitery= chemické látky bílkovinné povahy ( díky nim přenos vzruchu na synapsích)

Reflex= reakce na podráždění

Periferní nervový systém: spojuje smyslové orgány (= receptory) zachycující informace z vnějšího světa, ale také vnitřní orgány s centrem nervového systému

Autonomní nervový systém:    analyzuje impulzy z vnitřního prostředí organismu, z jeho tkání, a řídí činnost vnitřních orgánů

A)    sympatikus- řídí výdej energie- uvolňuje cukr do krve, zvyšuje krevní tlak a příliv krve do svalů, stimuluje činnost vnitřních orgánů

B)     parasympatikus- řídí procesy restartující zásoby energie, snižuje krevní tlak, intenzitu činnosti srdce, odvádí krev ze svalů k zažívacímu systému, zpomaluje činnost vnitřních orgánů

Závislost psychiky na NS

1. Vědomé psych.obsahy závisí na fční schopnosti mozku

-         např.při ospalosti, opilosti aj.se mění vědomá psych.činnost (poruchy pozornosti, snížení ostrosti vnímání, myšlení, paměti, oslabení vůle aj.)

2. Kvalita psych.činností závisí na kvalitě mozk.hmoty

-         defekty a poškození (zmenšování mozku) – psych.poruchy Þ zhoršení psych.činností např.vrozená deformace mozku (tzv.vrozená slabomyslnost – debilita, imbecilita, idiotie), při získané např.po zánětlivém on. (tzv.získaná demence) – oslabení či ztráta paměti, sebekontrola atd.

-         např. při poškození mozečku narušení jemné motoriky, schopnost kontrolovat a ovládat pohyby, udržet rovnováhu

-         např.při poškození mezimozku  poruchy citů např.nekontrolovatelná náladovost

-         např.při poškození někt.centra analyzátorů (tzv.jádra) mizí jeho funkce např.ztráta řeči (afázie) či řídících např.poruchy čtení, psaní

3. Psychické činnosti závislé na vývoji mozku

-         fylogeneze (vývoj všech živočichů) i ontogeneze (individuální vývoj čl.)

-         biolog.zrání mozk.struktur Þ postupný vývoj vyšších psych.fcí

-         stárnutí – oslabení

4. Poruchy způsobují i nižší složky NS

-         např.poruchy periferní NS, zejm.receptorů Þ nepřítomnost psych.obsahů (zrakových, čichových, aj.)

-         např.poruchy vegetativní NS – poruchy emocí

5. NS podmiňuje i někt.vlastnosti osobnosti a psych.procesy

-         např.soustředěnost a přenášení pozornosti podmíněno pohybem procesů vzruchů a útlumu

-         např.zapamatování závislé na vytváření podmíněných spojů

-         např.temperament závislý na vyšší nerv.činnosti

6. Někt.vnější projevy NS i vnějšími projevy prožívání

-         např.zčervenání vyvolané zvýšeným KO (řízený vegetativní NS) může být projevem hanby, urážky, hněvu atd.

Homeostáza

-         tendence živých bytostí udržovat relativně stálé  vnitřní prostředí

-         pro její obnovování a udržování je organ.vybaven urč.vrozenými mechanismy. Např. poklesne-li TT pociťujeme chlad, popř.zimnici, třeseme se (činnost svalů vydávající teplo), zužují se krev.vlásečnice (to omezuje vyzařování TT), snažíme se zahřát pohyby apod.. Jiné mechanismy při zvýšení TT, krev.vlásečnice se rozšiřují, potíme se (to vede k ochlazení povrchu těla), tendence omezovat pohyby, ochlazovat se apod.

-         homeostáza tvoří biolog.zák.psych., protože vystupuje ve spojení se zákl.potřebami těla, tělovými pocity a chováním směřujícím k udržování či obnovení homeost.

-         porušení homeost. → FYZIOLOG. POTŘEBY, kt. vyjadřují nedostatek ve vnitř.pr.organ.. Vznik potřeby a jejich uspokojení spojeno s POCITY, kt.vystupují jako signály potřeby a dosažení urč. biolog.hodnot. Např.potřeba jídla je spojena s pocitem hladu a jedení s pocitem nasycení.

-         EXTENZE HOMEOSTÁZY = např.pocit hladu motivuje tzv.obživné (alimentární) chování, kt.čl. předchází tak, že jej stereotypizuje (např.jí ráno, v poledne, večer). Navíc se učí vybírat a připravovat určitá  jídla, skladovat potraviny, jíst v restauraci atd. Svou výživu a další potřeby zajištťuje prací . Z primárního uspokojení hladu se vyvinuly tzv.apetity, chuti na urč.druhy jídel a pochutiny (konzumuje proto,. že mu chutnají, příjemně ho stimulují). Uspokojování potřeby potravy může být spojeno s dalšími potřebami: s celkovým stavem organ., např. s určitou dietou, s životním stylem, např.slavnostní večeře při svíčkách, alimentárními návyky. Krom toho se fyzio.potřeby spojují se sociogenními, např.večeře s přítelkyní.

-         FUNKCIONALISTICKÁ TEORIE KULTURY = kulturní organ.a instituce se vyvinuly z uspokojování primárních potřeb, z biologických potřeb se vyvinuly potřeby kulturní, např. uspokojování hladu → výroba potravin, příprava jídel, stolování atd. Z alimentárního chování se vyvinuly urč.symboly, např.přípitek.

-         MOZKOVÁ CENTRA FYZIOLOGICKÝCH POTŘEB  = vznikají přirozenou stimulací těchto center (v oblasti hypothalamu). Např.hlad → podráždění „centra hladu“, tzv. „hladová krev“ (pokles hladiny glukósy, mírný pokles teploty krve) →podráždění specif.receptorů (nerv.buňky reagující na urč.druh stimulace vysíláním nerv.impulzů do dalších, fčně spojených částí mozku). Působí i stahy stěn žaludku. Pokusy drážděním hypothalamických center hladu u krys, kt.vyvolali patologickou žravost.

Socializace

-         celoživotní proces zespolečenštění, proces osvojení jazyka, lids.forem, norem chování, hodnot, mezilids.vztahů

-         čl. (dítě) si osvojuje způsobilosti: určitý systém KULTURNÍCH NÁVYKŮ = sebeobsluha, hygiena, zákl.slušného chování atd., ZVLÁDNUTÍ ŘEČI = umožňuje dokonalejší komunikaci se sociálním okolím, vývoj myšlení atd.,  ORIENTACI V SYSTÉMU HODNOT = rozlišení pravdy, lži, krásy, ošklivosti, spravedlnosti, nespravedlnosti atd., ORIENTACI V SOC.ROLÍCH a NORMÁCH společ.života v dané kultuře, tj.osvojení si urč.pravidel chování v různých situacích.

ZÁKLADNÍ ČINITELÉ SOCIALIZACE

-         rodina (primární socializace prostřednictvím výchovy)

-         parta vrstevníků

-         prostředky hromadné komunikace (TV,rozhlas, tisk, diskotéky, kluby, přednášky atd.)

Dědičnost

-         genetické dispozice představují informace, na nichž závisí ZRÁNÍ, tj.vytvoření předpokladů pro rozvoj určitých psych.vlastností. Jejich souhrn označován jako GENOTYP.

-         FENOTYP = souhrn vnějších znaků a vlastností jedince, je tvořen vzájemným působením vrozených vloh a vlivů okolního světa

-         GENY = jednotky a nositelé dědičnosti umístěné v chromozomech, určují fyzické a biochem.vlastnosti organ., u čl.se uplatňuje asi 100 000 genů

-         genetická výbava vytváří vrozený zákl.osobnosti (genotyp), z něhož se učením (vlivem indiv.zkušenosti)  vytváří konkrétní osobnost jedince

-         MEMY = název od zoologa R.Dawkinse, vyjadřuje jednotku kulturní informace, kt. se v jednoduché formě, např. tvrzení, nebo ve složitějších soustavách, např.politické či náboženské ideje, přenáší z mysli do mysli a ovlivňuje postoje i chování lidí v celém světě (masmédia). Obvykle se šíří ve formě ideolog. tezí, kt. jsou často pouhými předsudky.

Shrnutí:

Psych.vývoj probíhá jako proces postupné proměny jednotlivých psych.fcí i celé osobnosti. Jeho průběh je ovlivněn individuálně specifickou interakcí dědičných informací a komplexu vnějších vlivů. Souhrn genetickch info. označován jako genotyp. Dispozice ke vzniku psych.vlastností jsou obv. dědičné polygenním způsobem, tj.závisí na účinku většího množství genů.Podíl dědičnosti a prostředí na utváření jednotl.psych.vlastností může být různý. Pro rozvoj psychiky je nejvýznamnější působení sociokultur.prostředí, zejm.rodinného. Vývoj se uskutečňuje prostřednictvím zrání a učení. Zrání vytváří předpoklady pro rozvoj psych.procesů. Učení je rozvíjí a dotváří do definitivní podoby.

Zdroj:

VÁGNEROVÁ, M., Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s. 24-35. ISBN: 80-246-0841-3.

NAKONEČNÝ, M., Moderní psychologie. Praha: S&M 1997, s. 31-41. ISBN: 80-901387-7-2.