Senzorické procesy
3. 4. 2008
- senzorika = soubor počitků, vjemů, představ, očekávání, zkušeností
- senzorický = smyslový, vnímatelný
- proces senzorický = činnost myšlenkového orgánu vyvolaná vnějšími i vnitřními podněty, podílí se i postoje, emoce, zájmy, hodnoty
- percepce = vnímání = odrážení reality prostřednictvím smyslových orgánů
VNÍMÁNÍ
- poznávací proces umožňující zákl. orientaci v prostředí, aktuální situaci, poznávání přítomnosti
- vnímání slouží potřebám orientace v prostředí, získané informace ovlivňují naše chování např.venku pršíÞ vezmu deštník, zvoní zvonek Þ jdu otevřít dveře apod.
- patří k zákl.psych.fcím, kt.zprostředkovávají organismu kontakt s okolím, umožňují mu poznávat okolní svět i registrovat změny ve vlastním prostředí
- je součástí poznávacích schopností čl.
FYZIOLOGIE
- správná činnost smyslových orgánů, které podněty přijímají a nerv.drah, které zabezpečují přenos podráždění do specif.mozk.oblastí, kde jsou informace zpracovávány
- perceptivní schopnosti (percepce=vnímání) smysl.orgánů závisí na jejich citlivosti (senzitivitě) a rozlišovacích schopnostech
- aby smysly registrovaly signály musí podněty dosáhnout určité intenzity, alespoň tzv. prahové hodnoty
SMYSL.ORGÁNY
- smysl org.= čidla
- složení : 1) smyslové buňky = receptory
2) pomocné útvary (čočky)
3) ochranná zařízení (víčka, řasy)
- exteroreceptory – informace o vnějším světě, zrak, chuť, čich, hmat, sluch aj.
- interoreceptory – o vnitřním orgánech
- proprioreceptory – ve svalech a šlachách, počitky statickokinestetické
- smyslové buňky čili receptory reagují na podnět změnou velikosti svého klidového membránového potencionálu Þ tzv.receptorové potenciály, na jejichž základě Þ v dostředivých nervech nervová aktivita ve formě akčních potenciálů (tato nerv.aktivita obsahuje v kódech informace o kvalitě, intenzitě, místě a trvání podnětu) Þ nerv.signály se dostávají nerv.drahami do nerv.center (smyslové oblasti mozku), kde nastává konečné zpracování
- seskupení receptoru, dostředivých nervů a mozku (popř. míchy) se nazývá ANALYZÁTOR
- ADEKVÁTNÍ PODNĚT = na který jsou smysl. b. specializované a na který reagují s vysokou
- ADEKVÁTNÍ PODNĚT = na který jsou smysl. b. specializované a na který reagují s vysokou
citlivostí
- PRAHOVÝ PODNĚT = podnět s nejmenší intenzitou podnětu
- PODPRAHOVÝ PODNĚT = podnět, který nevyvolá žádný receptorový potenciál
- podle typu podnětů : mechanoreceptory, foto-, chemo-, termo-, nociceptory
- PRAHOVÝ PODNĚT = podnět s nejmenší intenzitou podnětu
- PODPRAHOVÝ PODNĚT = podnět, který nevyvolá žádný receptorový potenciál
- podle typu podnětů : mechanoreceptory, foto-, chemo-, termo-, nociceptory
1. Mechanoreceptory
- podnětem je mechanické dráždění
a) hmatové
- jejich prostřednictvím zaznamenáváme smysl. vjemy označované jako hmat
- informují nás o tlaku, tahu, tvrdosti a chvění
- v podobě - volných nervových zakončení
- nejvíce citlivé jsou konečky prstů z dlaňové strany a špička jazyka, nejméně kůže zad
b) zaznamenávající natažení
- čidla pohybového ústrojí zaznamenávající natažení svalů a šlach (proprioreceptory)
- šlachová tělíska a svalová vřeténka
- inf. o činn. svalstva potřebné pro udržování postoje těla, pohyb a jinou koordinovanou činnost
c) sluchový
- ucho - reaguje na tlak molekul vzduchu (zvukové vlnění)
- vnímá zvukové vlny v rozsahu 20-20 000 Hz (nejcitlivěji vnímá zvuk o 1 000-3 000 Hz)
- stavba ucha :
a) vnější - boltec
- vnější zvukovod - chlupy, mazové žlázy
- bubínek (vazivová blána na rozhraní vnějšího a středního ucha)
b) střední - v dutině spánkové kosti - vyplněna vzduchem
- kladívko (nasedá na bubínek), třmínek, kovadlinka (nasedá na oválné okénko)
- Eustachovou trubicí spojeno s nosohltanem
c) vnitřní - oválné okénko
- blanitý labyrint - uložen v kostěném labyrintu skalní kosti, stočený - 2,5 závitu
- obklopen předsíňovým a bubínkovým patrem (spojeny ve vrcholu hlemýždě)
- vyplněn endolymfou, obklopen perilymfou
- části - hlemýžď s Cortiho ústrojem - akustické sluchové čidlo
- polokruh. chodby (na sebe kolmé), 2 váčky (utriculus a sacculus) - statokin. čidlo
šíření zvuku
- zvuk se zachytí ušním boltcem => vnější zvukovod => bubínek (membrána bubínku se prohýbá
do dutiny stř. ucha) => dutina středního ucha => tři kůstky => membrána okénka ve vnitřním
uchu => rozechvění perilymfy => rozechvění endolymfy => bazální membrána Cortiho ústrojí
- sluchové receptory v blanitém hlemýždi součástí Cortiho orgánu, jsou usazeny na bazální
membráně blanitého hlemýždě a svými vláskovitými výběžky se dotýkají krycí membrány
- při pohybu obou membrán - podráždění vláskových b. - spojeny s VIII. hlavovým nervem
(předsíňohlemýžďový) - vede AP do spánkového laloku mozkové kůry
- nízké tóny vnímány na vrcholu hlemýždě, vysoké na bázi hlemýždě
- podnětem je mechanické dráždění
a) hmatové
- jejich prostřednictvím zaznamenáváme smysl. vjemy označované jako hmat
- informují nás o tlaku, tahu, tvrdosti a chvění
- v podobě - volných nervových zakončení
- nejvíce citlivé jsou konečky prstů z dlaňové strany a špička jazyka, nejméně kůže zad
b) zaznamenávající natažení
- čidla pohybového ústrojí zaznamenávající natažení svalů a šlach (proprioreceptory)
- šlachová tělíska a svalová vřeténka
- inf. o činn. svalstva potřebné pro udržování postoje těla, pohyb a jinou koordinovanou činnost
c) sluchový
- ucho - reaguje na tlak molekul vzduchu (zvukové vlnění)
- vnímá zvukové vlny v rozsahu 20-20 000 Hz (nejcitlivěji vnímá zvuk o 1 000-3 000 Hz)
- stavba ucha :
a) vnější - boltec
- vnější zvukovod - chlupy, mazové žlázy
- bubínek (vazivová blána na rozhraní vnějšího a středního ucha)
b) střední - v dutině spánkové kosti - vyplněna vzduchem
- kladívko (nasedá na bubínek), třmínek, kovadlinka (nasedá na oválné okénko)
- Eustachovou trubicí spojeno s nosohltanem
c) vnitřní - oválné okénko
- blanitý labyrint - uložen v kostěném labyrintu skalní kosti, stočený - 2,5 závitu
- obklopen předsíňovým a bubínkovým patrem (spojeny ve vrcholu hlemýždě)
- vyplněn endolymfou, obklopen perilymfou
- části - hlemýžď s Cortiho ústrojem - akustické sluchové čidlo
- polokruh. chodby (na sebe kolmé), 2 váčky (utriculus a sacculus) - statokin. čidlo
šíření zvuku
- zvuk se zachytí ušním boltcem => vnější zvukovod => bubínek (membrána bubínku se prohýbá
do dutiny stř. ucha) => dutina středního ucha => tři kůstky => membrána okénka ve vnitřním
uchu => rozechvění perilymfy => rozechvění endolymfy => bazální membrána Cortiho ústrojí
- sluchové receptory v blanitém hlemýždi součástí Cortiho orgánu, jsou usazeny na bazální
membráně blanitého hlemýždě a svými vláskovitými výběžky se dotýkají krycí membrány
- při pohybu obou membrán - podráždění vláskových b. - spojeny s VIII. hlavovým nervem
(předsíňohlemýžďový) - vede AP do spánkového laloku mozkové kůry
- nízké tóny vnímány na vrcholu hlemýždě, vysoké na bázi hlemýždě
d) rovnovážný
- vestibulární orgán (statokinetický) - vnímá polohu, rovnováhu, pohyb
- slouží k udržování rovnováhy v klidu (statická rovnováha) tak i v pohybu (dynamická)
- součástí vnitřního ucha (blanitého labyrintu uloženého v kostěném labyrintu)
- složení - 2 váčky - vejčitý (utriculus), kulovitý (sacculus)
3 polokruhovité na sebe kolmé kanálky
- recept. buňky s vlásky - v rosolovité hmotě (zde krystalky CaCO3 = otolity) uložené v endolymfě
- gravit. síla nebo síly působící při zrychl. pohybu vychylují rosol. hmotu proti vláskovým
buňkám; ohýbání vlásků stimuluje činnost receptorových buněk
- vzruchy jsou vedeny do VIII. hlavového nervu a následně do mozečku
- činnost vestib. orgánu si uvědomíme jen za určitých situací (mořská nemoc, v autě, ...)
2. Fotoreceptory
- asi 80% infor. získáváme pomocí zraku jako elektromag. záření, transformující se v nerv. signály
- zrakovým orgánem je oko uložené v dutině očnice
- stavba oka :
a) bělima - vazivová blána, vnější vrstva stěny oční koule - udržuje její tvar
- bílé barvy, ve stáří žloutne
- v přední části přechází v průhlednou rohovku
- čirá, bez cév, hodně nervových zakončení
- její povrch je chráněn tenkou vrstvou slz, vylučovaných ze slzných žláz
b) cévnatka
- střední vrstva stěny oční koule
- protkána cévami, které zásobují sítnici
- její buňky obsahují pigment zabraňující rozptylu světla uvnitř oka
- v předu přechází v řasnaté těleso (prstenec složený z hladkých svalů a vazivových vláken - mění zakřivení čočky) a duhovku (kruhovitý terčík z hlad. svalstva uprostřed s kruhovým otvorem /zornice, pupila/ , její svaly se stahují v jasném světle => zmenšují tak průměr zornice tzv.zornicový reflex a tím se upravuje množství světla působícího na sítnici)
- v epitelu na povrchu – pigment - dávají oku barvu (modré - nejméně pigmentu)
c) čočka
- zavěšena na vazivových vláknech vycházejících z řasnatého tělesa
- tvořena rosolovitou dokonale průhlednou hmotou - na povrchu jemné vazivové pouzdro
- uvolněním vazivových vláken dojde k jejímu vyklenutí
d) sítnice
- vnitřní vrstva stěny oční koule, pokrývá zadní 2/3 její plochy kromě místa, kde vychází z oční koule zrakový nerv (II. hlavový) = slepá skvrna
- nervového původu, složena z deseti vrstev buněk :
- 2 vrstvy neuronů - informace z nich je dále uvedena do týlního laloku
- vlastní receptorové světločivné buňky :
1. tyčinky - schopny zaznamenat malé množství světla (vidění za šera a ve tmě), 120 mil. - nejsou schopny rozlišovat barvu světla (černobílé vidění)
- obsahují rhodopsin (zrakový purpur, pigment citlivý na světlo) - při absorpci světla se rozpadá na opsin (bezbarvý protein) a retinal (derivát vitamínu A) - tak dojde ke vzniku AP ve zrak. nervu
- nedostatek vitamínu A => nedostatek rhodopsinu => šeroslepost - koncentrace rhodopsinu se zvyšuje ve tmě - po 15-30 minutách reaguje oko citlivěji než ve dne (tzv. adaptace na tmu)
2. čípky - aktivní pouze při větší míře osvětlení, umožňují barevné vidění
- 3 mil, nejvíce jsou soustředěny v centru sítnice (žlutá skvrna)
- 3 druhy : citlivost na modrou, zelenou a červenou
e) sklivec
- rosolovitá průhledná hmota vyplňující většinu vnitřního prostoru oční koule
- spolu s rohovkou, očním mokem a čočkou tvoří světlolomný systém oka
- světelné paprsky pomocí rohovky a čočky směrovány na sítnici => obraz, který se na sítnici
promítne, je zmenšený a obrácený
- přídavné orgány oka :
okohybné svaly - 6 příčně pruhovaných svalů
- zprostředk. postavení a pohyb očních bulvů (obě oči sledují stejný směr)
- šilhání - způsobeno rozdíly v délce svalů
oční víčka - uzavírají očnice a tím oko chrání
- jejich mrkání způsobuje zvlhčování oka slzami, zabraňuje vysoušení
slzné žlázy - při okraji sliznice, tvoří slzy (z vnitř. koutku oka odtékají do slz. váčku a nos. dut.)
spojivka - tenká blanka
- vystýlá vnitřní plochu víček, přechází v přední část bělimy, končí na okrajích rohovky
- řasy a obočí
Akomodace oka
1. akomodace na vzdálenost
- změna tvaru čočky při dívání se do vzdálenosti menší než 5m
- při pozorování blízkých předmětů - svalstvo v řasnatém tělese se stáhne => větší zakřivení
čočky => změna lomu světla
- s věkem se čočka stává méně pohyblivou (dítě zaostří na 10cm, 60-letý člověk na 100cm)
- onemocnění : krátkozrakost, dalekozrakost
2. akomodace na světlo - spočívá v zornicovém reflexu
- vestibulární orgán (statokinetický) - vnímá polohu, rovnováhu, pohyb
- slouží k udržování rovnováhy v klidu (statická rovnováha) tak i v pohybu (dynamická)
- součástí vnitřního ucha (blanitého labyrintu uloženého v kostěném labyrintu)
- složení - 2 váčky - vejčitý (utriculus), kulovitý (sacculus)
3 polokruhovité na sebe kolmé kanálky
- recept. buňky s vlásky - v rosolovité hmotě (zde krystalky CaCO3 = otolity) uložené v endolymfě
- gravit. síla nebo síly působící při zrychl. pohybu vychylují rosol. hmotu proti vláskovým
buňkám; ohýbání vlásků stimuluje činnost receptorových buněk
- vzruchy jsou vedeny do VIII. hlavového nervu a následně do mozečku
- činnost vestib. orgánu si uvědomíme jen za určitých situací (mořská nemoc, v autě, ...)
2. Fotoreceptory
- asi 80% infor. získáváme pomocí zraku jako elektromag. záření, transformující se v nerv. signály
- zrakovým orgánem je oko uložené v dutině očnice
- stavba oka :
a) bělima - vazivová blána, vnější vrstva stěny oční koule - udržuje její tvar
- bílé barvy, ve stáří žloutne
- v přední části přechází v průhlednou rohovku
- čirá, bez cév, hodně nervových zakončení
- její povrch je chráněn tenkou vrstvou slz, vylučovaných ze slzných žláz
b) cévnatka
- střední vrstva stěny oční koule
- protkána cévami, které zásobují sítnici
- její buňky obsahují pigment zabraňující rozptylu světla uvnitř oka
- v předu přechází v řasnaté těleso (prstenec složený z hladkých svalů a vazivových vláken - mění zakřivení čočky) a duhovku (kruhovitý terčík z hlad. svalstva uprostřed s kruhovým otvorem /zornice, pupila/ , její svaly se stahují v jasném světle => zmenšují tak průměr zornice tzv.zornicový reflex a tím se upravuje množství světla působícího na sítnici)
- v epitelu na povrchu – pigment - dávají oku barvu (modré - nejméně pigmentu)
c) čočka
- zavěšena na vazivových vláknech vycházejících z řasnatého tělesa
- tvořena rosolovitou dokonale průhlednou hmotou - na povrchu jemné vazivové pouzdro
- uvolněním vazivových vláken dojde k jejímu vyklenutí
d) sítnice
- vnitřní vrstva stěny oční koule, pokrývá zadní 2/3 její plochy kromě místa, kde vychází z oční koule zrakový nerv (II. hlavový) = slepá skvrna
- nervového původu, složena z deseti vrstev buněk :
- 2 vrstvy neuronů - informace z nich je dále uvedena do týlního laloku
- vlastní receptorové světločivné buňky :
1. tyčinky - schopny zaznamenat malé množství světla (vidění za šera a ve tmě), 120 mil. - nejsou schopny rozlišovat barvu světla (černobílé vidění)
- obsahují rhodopsin (zrakový purpur, pigment citlivý na světlo) - při absorpci světla se rozpadá na opsin (bezbarvý protein) a retinal (derivát vitamínu A) - tak dojde ke vzniku AP ve zrak. nervu
- nedostatek vitamínu A => nedostatek rhodopsinu => šeroslepost - koncentrace rhodopsinu se zvyšuje ve tmě - po 15-30 minutách reaguje oko citlivěji než ve dne (tzv. adaptace na tmu)
2. čípky - aktivní pouze při větší míře osvětlení, umožňují barevné vidění
- 3 mil, nejvíce jsou soustředěny v centru sítnice (žlutá skvrna)
- 3 druhy : citlivost na modrou, zelenou a červenou
e) sklivec
- rosolovitá průhledná hmota vyplňující většinu vnitřního prostoru oční koule
- spolu s rohovkou, očním mokem a čočkou tvoří světlolomný systém oka
- světelné paprsky pomocí rohovky a čočky směrovány na sítnici => obraz, který se na sítnici
promítne, je zmenšený a obrácený
- přídavné orgány oka :
okohybné svaly - 6 příčně pruhovaných svalů
- zprostředk. postavení a pohyb očních bulvů (obě oči sledují stejný směr)
- šilhání - způsobeno rozdíly v délce svalů
oční víčka - uzavírají očnice a tím oko chrání
- jejich mrkání způsobuje zvlhčování oka slzami, zabraňuje vysoušení
slzné žlázy - při okraji sliznice, tvoří slzy (z vnitř. koutku oka odtékají do slz. váčku a nos. dut.)
spojivka - tenká blanka
- vystýlá vnitřní plochu víček, přechází v přední část bělimy, končí na okrajích rohovky
- řasy a obočí
Akomodace oka
1. akomodace na vzdálenost
- změna tvaru čočky při dívání se do vzdálenosti menší než 5m
- při pozorování blízkých předmětů - svalstvo v řasnatém tělese se stáhne => větší zakřivení
čočky => změna lomu světla
- s věkem se čočka stává méně pohyblivou (dítě zaostří na 10cm, 60-letý člověk na 100cm)
- onemocnění : krátkozrakost, dalekozrakost
2. akomodace na světlo - spočívá v zornicovém reflexu
3. Chemoreceptory
- podnětem je přítomnost chemických látek
- jejich prostřednictvím zaznamenáváme smyslové vjemy označované jako chuť a čich
- čich - citlivější, funguje i na dálku, vnímá pouze látky v plynném skupenství
- člověk je mikrosmatický živočich (x velká citlivost na sirné sloučeniny)
- receptory umístěny ve sliznici v horní části nosní dutiny (čichový epitel)
- citlivost se zvyšuje při hladu, snižuje např. při nachlazení
- při delším působení určitého podnětu dochází k rychlé adaptaci
- informace vedeny čich. nervem (I. hlavový) do centra ve spodině temenního laloku
- chuť - kontaktní chemický smysl, méně citlivý než chuť, vnímá pouze látky rozpušť. v H2O
- receptory uloženy v chuťových pohárcích na povrchu jazyka (nejvíce na špičce a okrajích) a po celé sliznici ústní dutiny - je jich okolo 10 tisíc
- 4 skupiny chuťových vjemů - sladko, slano, kyselo, hořko (+ kombinace)
- na chuť. vnímání se podílí i čich (potrava má nevýraznou chuť při onem. nos. dutiny)
- má význam pro reflexní vylučování slin, žaludeční a pankreatické šťávy
- vzruchy vedeny do temenního laloku
4. Termoreceptory
- velmi jednoduchá volná zakončení nervových buněk
- nejvíce v kůži obličeje a na hřbetu ruky, nejméně v kůži zad
- 1) vnímající chlad - 8krát více než tepelných, uloženy povrchově - Krauseho tělíska
2) vnímající teplo - uloženy hlouběji v kůži - Ruffiniho tělíska
5. Nociceptory
- reagují na látky uvolňované poškozenými tkáněmi
- vnímají bolest (informace o ohrožení nebo poškození organismu)
- v oblasti kůže, ale i vnitřních orgánů
- citlivost receptorů se nesnižuje při delším působení podnětu (např. trvalá bolest zubů)
- mechanoreceptory + termoreceptory + nociceptory = kožní čidla
- kombinovanou činností těchto receptorů vnímáme hladkost, drsnost, vlhkost, suchost
- podnětem je přítomnost chemických látek
- jejich prostřednictvím zaznamenáváme smyslové vjemy označované jako chuť a čich
- čich - citlivější, funguje i na dálku, vnímá pouze látky v plynném skupenství
- člověk je mikrosmatický živočich (x velká citlivost na sirné sloučeniny)
- receptory umístěny ve sliznici v horní části nosní dutiny (čichový epitel)
- citlivost se zvyšuje při hladu, snižuje např. při nachlazení
- při delším působení určitého podnětu dochází k rychlé adaptaci
- informace vedeny čich. nervem (I. hlavový) do centra ve spodině temenního laloku
- chuť - kontaktní chemický smysl, méně citlivý než chuť, vnímá pouze látky rozpušť. v H2O
- receptory uloženy v chuťových pohárcích na povrchu jazyka (nejvíce na špičce a okrajích) a po celé sliznici ústní dutiny - je jich okolo 10 tisíc
- 4 skupiny chuťových vjemů - sladko, slano, kyselo, hořko (+ kombinace)
- na chuť. vnímání se podílí i čich (potrava má nevýraznou chuť při onem. nos. dutiny)
- má význam pro reflexní vylučování slin, žaludeční a pankreatické šťávy
- vzruchy vedeny do temenního laloku
4. Termoreceptory
- velmi jednoduchá volná zakončení nervových buněk
- nejvíce v kůži obličeje a na hřbetu ruky, nejméně v kůži zad
- 1) vnímající chlad - 8krát více než tepelných, uloženy povrchově - Krauseho tělíska
2) vnímající teplo - uloženy hlouběji v kůži - Ruffiniho tělíska
5. Nociceptory
- reagují na látky uvolňované poškozenými tkáněmi
- vnímají bolest (informace o ohrožení nebo poškození organismu)
- v oblasti kůže, ale i vnitřních orgánů
- citlivost receptorů se nesnižuje při delším působení podnětu (např. trvalá bolest zubů)
- mechanoreceptory + termoreceptory + nociceptory = kožní čidla
- kombinovanou činností těchto receptorů vnímáme hladkost, drsnost, vlhkost, suchost
POČITEK, VJEM, PŘEDSTAVA, FENOMENÁLNÍ SVĚT
- strukturálním elementem vnímání je počitek = odraz jednoduchých vlastností předmětů a jevů, kt. bezprostředně působí na smysl.orgány, receptory, komplexnější vjem
- počitky i vjemy se ukládají do paměti - při vyslovení jejich názvu jsme schopni si ho vybavit – představit
- představa = obsah vědomí, vybavený či přepracovaný minulý zážitek a vjem, lze je dělit podle druhu smyslů (zrakové, sluchové atd.), dále na jednoduché a kombinované, jsou materiálem pro myšlení, city, volní jednání, vytváření pojmů
- typy představivosti
- s představami je čl. schopen pracovat, kombinovat jej, přetvářet – tzv.obrazotvornost
- schopnost navodit „živou“ představu tzv. eidetismus – např.umělci schopni do detailů vybavit obrazy, hudební skladby apod., i u dětí (s věkem slábne)
- FANTAZIE = hl.znakem novost kombinací, kt.čl.dosud neprožil, i když jejím zdrojem je dříve vnímatelná realita, její míra dána nadáním. Je zákl.každé tvůrčí činnosti. Obohacuje život, únik z reality.
- SNĚNÍ DENNÍ = stav změněného stavu vědomí, ve kt. vzpomínky fantazijně zpracované dočasně nahrazují realitu
- FENOMENÁLNÍ SVĚT = popis a charakteristika vnímaného obrazu světa, jeho individuálně typickým zařazením
- čl.je schopen vnímat pouze určitou kvalitu, resp.rozsah podnětů
- individuálně variabilní změna citlivosti vnímání např.krátkozrakost, nedoslýchavost
- čl. přijímá informace (podněty) z okolního prostředí i z vlastního organismu Þ reaguje na ně
- podněty přijímány jednotlivými smysl.orgány, resp. specializovanými buňkami, kt.je zpracují a pomocí nerv.drah vedou k příslušným mozk.centrům, tam dále zpracovány Þ uvědomění, rozpoznání, event.zařazení do určité kategorie
- různé mozk. oblasti, důležitá tzv.primární centra např. zrakové vnímání = kůra týlního laloku, sluchové podněty = kůra spánkového laloku, kožní a svalové percepce = temenní lalok
- další přenos informací v senzoricko-unimodálních asociačních korových oblastech a poté heteromodální as.kor.oblasti Þ zpracování Þ paralimbické korové oblasti a na konec limbický systém (regulační fce vnitřního prostředí)
- předpoklad tzv.modulů (pro zpracování informací) – mohou integrovat různé podněty, slouží ke zpracování různých informací např. rozpoznávání lids.tváře
VNIMÁNÍ OVLIVŇOVÁNO
- zvyklostmi a zkušenostmi, očekáváním – tendence vnímat to, co očekáváme, lékař si všimne nenápadných objektivních změn signalizujících chorobu, laik to přehlédne, např. Pygmalion efekt - am. psycholog R.Rosenthal při experimentech s krysou instruoval vedoucí, že ½ krys je z inteligentního chovu a druhá z hloupého chovu (ve skutečnosti vybrány náhodně). Závěr: inteligentní krysy podaly lepší výkon. Vnímání vedoucích odpovídalo jejich počátečnímu očekávání.
- aktuálními stavem, potřebami – např.hladovému připadá vůně jídla velmi silná, podněty uspokojující potřeby, např.po sladkém se zdá méně sladká chuť hořká
- emoční ladění, popř.citová zkušenost – např.nechci vnímat jevy znamenající ohrožení, nepříjemnost př.čl.popírá chorobné příznaky Þ závažné on.
- úrovní rozumových schopností – určující pro zpracování informací
- je závislé na kontextu, kt.determinuje způsob jakým objekt vnímáme např.vnímaný objekt ležící vedle něčeho nápadného je obtížněji rozpoznáván
ZÁKONNITOSTI VNÍMÁNÍ
Gestalt psychologie
- zdůrazňovali význam celku
- celek není pouhým souhrnem částí, ale samostatná komplexní jednotka
- mezi celkem a částí specifický vztah vytvářející tvar tzv. Gestapy
- vznik na počátku 20.st. jako reakce na asocianty
- filozofický základ v Huserlově fenomenologii, pak se odpoutali, na rozdíl od něj věřili, že mezi reálným světem a fenomenálním (tj.psychicky založeným světem) existuje určitý vztah
- hl.představitele: Max Wertheimer, Kurt Koffka a Wolfgang Kohler (němci) – v USA výzkumy vnímání a myšlení
Zákony pregnantnosti
- Gestalt směřuje k co nejjednoduššímu uspořádání prvků od jednoznačně definovaného celku (tzn. k pravidelnosti, uzavřenosti, jednoduchosti apod.)
Gestaltické principy
- princip figury a pozadí – tendence rozdělovat vjemové pole na dominantní obrazec (tj.figuru) a pozadí (tzn. to méně výrazné potlačuje) kvůli lepší orientaci
- princip blízkosti – části blízko sebe spojujeme v celek, podobně u časové posloupnosti např.postupně se rozsvěcející světla vnímáme jako pohyb světelného zdroje, blízko položené tečky jako čáru apod.
- princip podobnosti – seskupení podnětů podle podobnosti např.množinu čtverečků a kroužků vnímáme jako celek a ne jako kombinovaný obrazec
- princip uzavřenosti a dobrého tvaru – vnímáme tvary jako celé, i když nejsou např.přehlédneme chybějící části na základě zkušenosti, zvyku (např.čl.ví jak vypadá dům na billboardu, pak část obrazce chybí, nevšimneme si toho)
- princip symetrie – vnímáme objekty jako by byly souměrně uspořádány kolem svého středu
- princip konstantnosti – tendence vnímat objekty v různé poloze, kontextu (např.překryté, s pozadím), rozeznat jejich tvar a velikost
- rozvíjejí se na základě zkušenosti, vrozené dispozice, učením
- můžeme jimi vysvětlit i smyslové klamy např.hůl ponořená do vody vypadá jak zlomená
- mnoho klamů vyplývá ze zobrazení reality dvourozměrným způsobem
- další variantou zkresleného vnímání jsou iluze = určité deformace vnímané skutečnosti, jejichž příčinou je aktuální vyladění pozorovatele např. vidím v noci za stromem útočníka, protože se bojím (stín větve)
Vývoj vnímání
- rozvíjí se v interakci s dalšími poznávacími procesy (např.myšlením)
- vnímání i jeho interpretace se během života mění
Sociální podmíněnost vnímání
- způsob vnímání ovlivňuje i kultura, ve kt.vyrůstáme
- sociální skupina – např. Aschův experiment díky skupinovému názoru pokusné osoby špatně odhadovaly délku vnímaného obrazce, Scherifův pokus – vnímání fixovaného bodu v tmavé místnosti (zdánlivě se pohyboval), skupiny pozorovatelů se mohly poradit Þ tendence jej hodnotit shodně, sociální konformita
- vliv sociální zkušenosti (postoje) – selekce např. lidé si spíše všimnou sociálně odlišných (např. bezdomovců, Romů, ZP) = defenzivní vigilace a vnímají je méně diferencovaně např.všichni Romové vypadají stejně – sociální zkušenost podmíněná generalizací a stereotypizací vnímání
- CHYBA 1.DOJMU – zejm.u nápadných lidí např. v zevnějšku
- HALÓ EFEKT – přeceňování viditelných znaků Þ dle nich další osobnostní vlastnosti Þ negativní hodnocení, odmítání
- EFEKT VZTAH – sympatické osoby Þ pozitivní znaky, vlastnosti a naopak, pokus s TV hvězdami – lidé jej hodnotili mladší, větší, krásnější, upravenější než byly (zaměření na žádoucí znaky)
- PRINCIP PROJEKCE – tendence vnímat okolí podle sebe např. smutný čl. vidí u druhých projevy smutku (ve tváři, sklonu postavy)
SHRNUTÍ:
Vnímání umožňuje poznat a orientovat se v aktuální situaci. Je to aktivní a selektivní proces, spojený se specifickým způsobem zpracování percipovaných podnětů. Na jejich výběru a zpracování se podílejí i další psych.fce. Vnímání má své zákonitosti, jejichž zkoumání se věnovala zejm.Gestalt psych. Lze je charakterizovat nadřazeným zákonem pregnantnosti. Vnímání se vyvíjí v interakci s ostatními poznávacími procesy a je ovlivňováno zejm.dosaženou úrovní rozumových schopností, dále sociokulturní zkušeností, kt.určuje jak budou určité jevy interpretovány. [1]
VYUŽITÍ V PRAXI: např. při studiu ( zkoušce z psychologie), v běžném životě (neustále něco vnímáme např.sebe, vnější prostředí)
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s. 51-58. ISBN: 80-246-0841-3.
KERN, H., MEHL, CH. a kol. Přehled psychologie. Praha: Portál 2006, s.33-49. ISBN: 80-7367-121-2.
Komentáře
Přehled komentářů
Poids est comment calleux votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur determination pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque temps votre manque de sensibilite bat, il pompe le sang par de vos arteres a la prendre facilement de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/achat-cialis-au-portugal/
High Blood Intimidate associated with older people
(Aamuladefe, 29. 7. 2018 7:41)